Náš život, TANEC...
Jsme pár, který je v tanečním světě poměrně nový, ale naše taneční minulost je pro oba z nás velice důležitá a samozřejmě odlišná, takže bychom Vám o sobě chtěli říct, kdo vlastně jsme.
Co se týká našeho společného tanečního života, tak ten nám odstartoval rok 2016. Vše to začalo našimi vyššími cíly do budoucna. Každý jsme měli jiného tanečního partnera a věděli jsme, že to nebude mít dlouhého trvání.
Jakub Brück
Jmenuji se Jakub Brück, jsem narozen roku 2001 a jsem z Brna. Už od mala jsem jezdil se svojí starší sestrou na soutěže jako doprovod, a tak, když jsem se dozvěděl, že u nás na škole je taneční klub, tak jsem se šel zeptat mamky, jestli bych mohl chodit do tancování a mamka souhlasila, tak jsem zašel za paní trenérkou Katkou Jelínkovou, jestli bych mohl tančit a ta řekla ,že ano a že pro mě má i taneční partnerku. A tak jsem začal tancovat.
Ze začátku jsme tancovali jenom takové sestavy, které se hodně lišily od tancování, ale pomalu jsme se dostávali až k tancování sestav a mojí první taneční soutěži vůbec.
S první taneční partnerkou Bárou Pliskovou jsme měli dobré výsledky ...párkrát jsme i vyhráli soutěž, což bylo pro mě uplně super. Ale já chtěl pořád vyhrávat....potřeboval jsem ctižádostivější partnerku a tou se stala Eliška Sekerková,se kterou nás pojil i bezva kamarádský vztah....S Eliškou jsme se začali umíst'ovat dobře na velkých tanečních soutěžích a poprvé jsme se zúčastnili 1. Mistrovství České Republiky a tím naše taneční kariéra také i skončila....
Poté moje mamka s mojí sestrou Terezkou usilovně hledali nějakou šikovnou partnerku- pro mě. A nakonec našli ...jmenovala se Kateřina Čerteková ,v pořadí moje 3.partnerka.
Roku 2012 jsme vstoupili do tanečního klubu Dvectis - DSP Kometa Brno, co byl podle mě velice dobrý krok. Abych ale řekl, jak to bylo pěkně popořádku, musíme začít trošku později. S Kačenkou jsme absolvovali své první Mistrovství České republiky v roce 2013, nebylo nijak extra úspěšné, ale přesně tady to začalo. Po dotancování přišel za moji maminkou trenér Radim Přádka a řekl : ,, Udělám z vašeho syna Mistra, pokud mi ho svěříte. " No a tehdy se má taneční kariéra začala obracet k lepšímu. Zatímco náš trenér Radim Přádka, který nás měl na starosti skrz latinskoamerické tance, na nás makal, tak pan trenér Martin Odstrčil nás zlepšoval v tancích standardních. Rok se s rokem sešel a my další rok, tedy v roce 2014 vyhráli všechny tři tituly České republiky v kategorii Junior 1. Ten samý úspěch se nám podařil také o dva roky později a v roce 2016 jsme vyhráli znovu všechny tři tituly Mistrů České republiky, ale už v kategorii Junior 2. V dubnu roku 2016 jsme se rozešli a šel každý jinou cestou.
A zase začlo hledání taneční partnerky. Jednoho dne za mnou rodiče přišli a řekli mi, že našli 2 partnerky, a že si to s nimi půjdu vyzkoušet. Nechali na mém rozhodnutí to,se kterou bych chtěl tancovat. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel, protože Anička R. byla moc hezká, pozitivní, byla výškově stejně jako já, krásně tančila....no prostě nejlepší partnerka ,jaká mě mohla potkat, a se kterou si můžu začít plnit své taneční sny..... A tak začala naše společná , doposud velmi úspěšná taneční kariéra...
Nebylo to lehké... Každý jsme byli z jiného města, měli svůj život a museli jsme to skloubit. Ale zvládli jsme to! I přes to, jak jsme to měli složité se nám podařilo získat náš první společný titul Mistrů České republiky v deseti tancích a to po velice krátké době našeho společného tancování. Myslím, že jsme se našli, protože jsme oba velice cílevědomí a jsme dříči.
Do toho se ještě věnuji Taekwondu, což je korejské bojové umění, Taekwondu se věnuji 10 let a jsem rad,že i v tomto sportu jsem dosahl uspěchů...a zatim červenočerného pásu....a chtěl bych ještě malinko víc...Už od malička, jsem byl velmi sebevědomý a věřil jsem sám sobě. A díky tomu jsem tam ,kde teď jsem. Za tu dobu ,co tancuji ,mi tancování přirostlo k srdci. Ale mám rád i jiné sporty a jsem rád ,když se můžu odreagovat tím ,že si s kamarády zahraji fotbal nebo florbal....
Anna Riebauerová
Jmenuji se Anna Riebauerová,jsem narozena roku 2000 a jsem z Prahy. Ráda trávím čas s rodinou, s kamarády, ale hlavně tancem. Jsem velmi cílevědomá, jdu si za tím, co chci.
To občas například spolužáci nejsou schopni pochopit. Diví se, proč se tak dřu, ale zároveň pak obracejí oči v sloup, když se omluvím z testu, protože jsem strávila víkend náročnou soutěží, zatímco většina z nich seděla u počítače. Občas je ta cesta za snem velmi složitá, ale mám okolo sebe lidi, kteří mi vždy pomůžou zpátky na nohy a postrčí mě dál. Nejvíce jsem vděčná své mamince. Jsem člověk, který si užívá života, ale zároveň jsem ráda, když jsou důležité věci poctivě zvládnuty. Dá se říct, že jsem docela puntičkář. Ráda jsem všude včas, všechno musí být v pořádku. Myslím, že mě tato vlastnost někdy sužuje a dostává mě do spousty stresových situací.
A teď k jedné z největších kapitol mého dosavadního života, k tanci. Tančím přibližně 10 let. Začínala jsem v malé pražské uličce, kde měla tělocvičnu taneční škola Maestro. Chodila jsem tam dvakrát týdně, říkala tomu tanečky a mou partnerkou byla moje nejlepší kamarádka. Trenéři, manželé Bartuňkovi, mě ale chtěli posunout výš a dali mě dohromady s velmi talentovaným klukem, Janem Karbanem. Pomalu, ale jistě naše "taneční kariéra" začínala nabírat obrátky, trénovali jsme víckrát týdně, jezdili na soutěže téměř každý víkend a já pochopila, že to nejsou žádné tanečky, ale tvrdý sport, který vyžaduje spoustu času, energie, píle a vůle. Ale to, co na oplátku tanec přináší, je něco nádherného, hřejivého, vzrušujícího, co těžko dokáže jiný sport přinést. Dostali jsme se s partnerem do národního týmu, vybojovali jsme dvakrát 3. místo na mistrovství České republiky. Mně to ale stále nestačilo - a najednou partner začal polevovat. Skončilo to rozpadem. Každý jsme se rozešli jiným směrem.
Brzy jsem viděla velkou naději v klukovi, který byl sice o rok mladší, ale výborný tanečník. Už s bývalým partnerem jsem ho pozorovala na soutěžích, chválila ho, ale to partner samozřejmě nechtěl slyšet. No a najednou přišla příležitost. Chytla jsem ji - a bylo to naprosto skvělé rozhodnutí. Tak tedy, můj současný partner se jmenuje Jakub Brück, je mu 16 let a je z Brna. To je samozřejmě určitá komplikace. Já z Prahy, Kuba z Brna. Jak to budeme dělat? Zvládneme to? Bude to fungovat? Tyto otázky jsem si kladla velmi často. Domluvili jsme se, že budeme tančit za taneční klub DSP Kometa Brno, čemuž jsem se samozřejmě nebránila, protože málokterý klub má tak úspěšné tanečníky jako tento. To ale obnášelo moje dojíždění z Prahy do Brna. Nejdříve, vlastně poměrně dlouho, to šlo hladce, protože energie a vzrušující pocit z něčeho nového mě hnaly vpřed.
Pak ale přišla realita. Škola začala být místem, kam jsem se bála chodit, neměla jsem materiály, učivo, kamarádi se mi vzdalovali. A já přece chci, aby důležité věci byly zvládnuty poctivě a byly v pořádku... Byla jsem unavená, takže jsem nemohla ani studovat, ani naplno trénovat. Bylo jasné, že takhle to dál nejde. Takže mi bylo doporučeno přestoupit na školu v Brně. Toto rozhodnutí je pro tak citlivou osobu, jako jsem já, samozřejmě těžké. Znamená opustit domov, rodinu, školu, moje nejoblíbenější město, kde jsem vyrostla a kde mám spoustu vzpomínek. Asi by neškodilo být trochu méně citlivá, na druhé straně, proto přece tančím a tanec jsou emoce. Uklidňuje mě, že mám skvělé rodiče, kteří mě podporují a budou mě jistě často navštěvovat. A hlavně, mám přece skvělého partnera, kterému věřím, který mi pomáhá a který je nejlepší. A já mohu říct za nás oba, že spolu chceme dokázat velké věci. Už teď jsme mistry České republiky v deseti tancích, vicemistry České republiky jak v latinskoamerických, tak ve standardních tancích a mimo to máme velké úspěchy i v zahraničí. A samozřejmě chceme mnohem víc! Takže věřím, že tento krok bude velkým přínosem pro naše tancování a my budeme moci jít za svými sny a dělat sami sobě a našim nejbližším radost.
